[b]Měření el. spotřebičů je definováno v normě ČSN 33 1600 ed.2. Měří se odpor ochranného vodiče, izolační odpor a unikající proudy.[/b] [list] [i]Měření odporu ochranného vodiče[/i], je měření odporu mezi zdířkou vidlice a přístupnými neživými částmi spojenými s ochranným vodičem, včetně prodlužovacího nebo odpojitelného přívodu. U prodlužovacích a odpojitelných přívodů se měří odpor mezi ochrannou zdířkou vidlice a ochranným kontaktem na druhém konci. Měření se provádí za pomoci zdroje o střídavém nebo stejnosměrném napětí 4 V až 24 V proudem minimálně 0,2 A (maximálně 10 A). Odpor nesmí být větší než 0,2 Ω při délce přívodu 3m. K tomuto se připočte 0,1Ω na každé další 3m délky. Nesmí být překročena hodnota 1Ω. [i]Izolační odpor[/i] má nejmenší jmenovité napětí 500 V při zátěži 1 mA po dobu 5 s až 10 s. Při měření musí být zapnuty všechny spínače, regulátory atp. Odpor izolace neměříme u spotřebičů, které obsahují relé, stykače, atp. a ty, které by při přiložení stejnosměrného napětí 500 V mohly být poškozeny nebo zničeny. [i]Měření unikajícího proudu[/i] se používá jako jedna z alternativních metod jen v případě, že byl předtím s vyhovujícím výsledkem změřen izolační odpor. Pro tuto metodu je lepší si prostudovat normu ČSN 33 1600 ed.2. [/list] [i]Zde jsou vyjmenovány základní metody měření. Jako náhradní postup měření je ještě v normě popsáno měření dotykového proudu a proudu protékajícího ochranným vodičem.[/i]
http://www.revizekontroly.cz/elektricka-zarizeni/item/revize-elektrickych-stroju-rucniho-naradi-a-spotrebicu